Tuhle¨tu povidku jsem napsala dneska...vubec nesouvisi s Twilight sagou..ae tk ..libi se mi a chci vedet vas nazor..mozna sou tm hrubky...tk si ji prectete a hodte koment :Denom chci rict ze to je zcela vymyslene a ze to nesm,eruje na zadnou osobu v mem prostredi a ani na me :D
,,Panebože!Pro jseš tak blbá?"zakřičí na mě můj otec.,,No Žaneto...pěkně si mě zklamala!"řekla matka..Taková byla reakce mých rodičů na moje vysvědčení. ,,Ale mami..říkala jsi,že první pololetí na Gymnáziu ti nebude vadit,když budu mít jednu nebo dvě trojky.."snažím se bránit.
,,To že jsem říkala?!Nikdy!"zakřičí na mě matka a hodí po mě čepicí. ,,Mazej do pokoje.A vypočítáš 30 příkladů zmatiky a 30 příkladů z fyziky!"
Ale..máma opravdu říkala že jí trojky v prvním pololetí nebudou vadit..Naši jsou totiž zvyklí nato,že mám vždy samé jedničky..ano do sedmé třídy jsem měla vždy samé jedničky..,,No jo Žaneta Smetanová má zase samé jedničky šprtka jedna!"to si vyprávěli o mě mí spolužáci na základce.Na základce jsem se moc neučila,stačilo,abych celou hodinu dávala pozor.Při přijímačkách jsem byla 11 z 80 brali 30 lidí.Za to jsem taky dostala sprda:,,Jak to,že si nebyla mezi prvníma??"ptala se mě máma i táta.
,,Jojo Tomášku..šikovnej kluk jseš!"slyším zdola mámu jak chválí mého 12-ti letého bratra.Najednou Tomáš vlezl ke mě do pokoje.,,Žaneto,víš co jsem dostal na výzo?"ptá se.,,Nevím."řeknu a snažím se dopočítat příklad z matiky.,,Šest dvojek!!"zakřičí vítězoslavně.Můj bratr chodí do šesté třídy a je o dca roky mladší než já.Už ve 4 třídě měl jednu dvojku a naši ho chválili.Já měla až do sedmé třídy vždy samé jedničky a nikdy nic na to neřekli..asi to brali jako samozřejmost
Když jsem u 25 příkladu ,vtrhne do pokoje máma.,,Neříkala jsem ti,že si máš tady uklidit?"zařve..,,Ale mami.."snažím se jí vysvětlit že mě zaúkolovala počítáním příkladů.,,Tak řekla nebo neřekla?"zařvë na mě.,,Ano řekla."odpovím a svěsím hlavu.,,Tak holčičko,máš zakázanej počítač.A až dopočítáš půjdeš poskládat ponožky,"chystá se k odchodu..,,Jóó a abych nezapomněla,"otevře skříň a vyháže mi všechny trička..panebože!Skládala jsem je včera! ,,tohle poskládáš!"když je všechny vyháže,ještě je rozkopne a odejde.,,Proč?Proč?" ptám se sama sebe a na papír s příkladama mi ukápne p¨ár slz.
Po hodině konečně dopočítám matiku i fyziku...začnu uklízet trička.Skládám je znova.Tohleto mi máma udělala i včera a předevčírem...Pláču u toho,proč je na mě tak zlá?říkám si pro sebe.
Když všechno poskládám sladím to ještě podle barev a jdu do obýváku .,,Mami?Kde máš ty ponožky?"Nechci mámu vyprovokovat.,,No to je dost!Tam v rohu."odpoví máma od televize.,,Kde je Tom?"ptám se.,,Hraje na počítači."odpoví máma.,,Aha."chtěla jsem na ni zakřičet:,,A to mi nemůže jako pomoct?" ale AHA bude asi lepší.Potichu pláču.,,Proč?"říkám si v duchu.Máma zaslechne můj vzlyk,,Žaneto?ty brečíš?"zeptá se a otočí se na mě.,,Ne mami" a snažím se co nejrychleji si utřít slzy a vysmrkat se.,,Žaneto...ty mi lžeš!"to už jde ke mě a vlepí mi facku a pak ještě jednu a druhou a třetí.,,Ty mi lhát nebudeš!"zařve na mě a jde si na balkon zakouřit,samozřejmě si bere s sebu i mobil,aby to všechno mohla říct kamarádkám.
Rychle doskládám ponožky.Vůbec přes svoje uslzené oči nevidím.Tváře mě hoří.,,Žaneto,pořádně je tam dej!"zařve na mě bratr.Najednou slyším jak máma říka:,,Večeře!"Tomáš vystartuje.Já musím ještě poklidit všechny svoje,máminy a tátovy ponožky.Přijdu s pětiminutovým zpožděním .,,Omlouvám se,mu........!táta mě ale přeruší:,,Jo tak hvězda si myslí,že mi jsme z ní úplně paf..Žaneto...ještě jednou přijdeš na večeři pozdě,tak jseš bez večeře!" ,,Ano..omlouvám se."sedám si na svoje místa.Na večeři máme obložený talíř,ale zbylo na něm jenom malej kousek chleba a máslo...nic jiného.U jídla se mlčí.Když dojím chci se zvednout a odejít.,,Kampak mladá dámo?"zeptá se mě máma.,,Do pokoje."odpovím ,,Ne ne,nikam nepůjdeš,umyješ nádobí"!řekne matka
,,ale má ho umývat Tomáš!"snažím se bránit.,,No to teda nemá!Ty ho umyješ!"zařve po mě otec
Tak čekám až všichni dojí.Umyju nádobí..,,Žaneto!Jdi se vykoupat!"zařve na mě máma u umývání nádobí.Snažím se to domýt co nejrychleji.
Ve vaně si holím nohy.Jenže jak se snažím co nejrychleji omylem si oholím i kus kůže...krev se valí.Není to nepříjemné,je to takové....uklidňující...vysvobozující!Honem se to snažím opláchnout a zastavit krev.Vylézám z vany.Rychle se obleču.,,Žánétó!"zařve na mě máma.,,Ano?" ,,Vykliď pračku a pověs prádlo."Achjo...proč furt já?Tomáš je pořád na počítači dokonce má pořád ryfle.To já bych už byla určitě zmlácená.Když jsem vyklidila pračku.Šla jsem hledat žiletky.Pár holek od nás ze třídy se řezalo,většinou kvůli tomu,že je prý nechal nějakej kluk,aby na to zapomněly,aby si ulevily...Pomůže mi to?
Našla jsem je!Beru si jednu do svého pokoje.Sedám si na postel.Rozbaluju žiletku,jenže najednou mě vyruší:,,Žáánééétóó!"Ne...už to nesnesu...A říznu se do levé paže.Štípe to..moc to štípe...pálí to..a já ztrácím vědomí.Jediné co ještě vnímám jsou kroky,které směřují k mému pokoji...
,,To že jsem říkala?!Nikdy!"zakřičí na mě matka a hodí po mě čepicí. ,,Mazej do pokoje.A vypočítáš 30 příkladů zmatiky a 30 příkladů z fyziky!"
Ale..máma opravdu říkala že jí trojky v prvním pololetí nebudou vadit..Naši jsou totiž zvyklí nato,že mám vždy samé jedničky..ano do sedmé třídy jsem měla vždy samé jedničky..,,No jo Žaneta Smetanová má zase samé jedničky šprtka jedna!"to si vyprávěli o mě mí spolužáci na základce.Na základce jsem se moc neučila,stačilo,abych celou hodinu dávala pozor.Při přijímačkách jsem byla 11 z 80 brali 30 lidí.Za to jsem taky dostala sprda:,,Jak to,že si nebyla mezi prvníma??"ptala se mě máma i táta.
,,Jojo Tomášku..šikovnej kluk jseš!"slyším zdola mámu jak chválí mého 12-ti letého bratra.Najednou Tomáš vlezl ke mě do pokoje.,,Žaneto,víš co jsem dostal na výzo?"ptá se.,,Nevím."řeknu a snažím se dopočítat příklad z matiky.,,Šest dvojek!!"zakřičí vítězoslavně.Můj bratr chodí do šesté třídy a je o dca roky mladší než já.Už ve 4 třídě měl jednu dvojku a naši ho chválili.Já měla až do sedmé třídy vždy samé jedničky a nikdy nic na to neřekli..asi to brali jako samozřejmost
Když jsem u 25 příkladu ,vtrhne do pokoje máma.,,Neříkala jsem ti,že si máš tady uklidit?"zařve..,,Ale mami.."snažím se jí vysvětlit že mě zaúkolovala počítáním příkladů.,,Tak řekla nebo neřekla?"zařvë na mě.,,Ano řekla."odpovím a svěsím hlavu.,,Tak holčičko,máš zakázanej počítač.A až dopočítáš půjdeš poskládat ponožky,"chystá se k odchodu..,,Jóó a abych nezapomněla,"otevře skříň a vyháže mi všechny trička..panebože!Skládala jsem je včera! ,,tohle poskládáš!"když je všechny vyháže,ještě je rozkopne a odejde.,,Proč?Proč?" ptám se sama sebe a na papír s příkladama mi ukápne p¨ár slz.
Po hodině konečně dopočítám matiku i fyziku...začnu uklízet trička.Skládám je znova.Tohleto mi máma udělala i včera a předevčírem...Pláču u toho,proč je na mě tak zlá?říkám si pro sebe.
Když všechno poskládám sladím to ještě podle barev a jdu do obýváku .,,Mami?Kde máš ty ponožky?"Nechci mámu vyprovokovat.,,No to je dost!Tam v rohu."odpoví máma od televize.,,Kde je Tom?"ptám se.,,Hraje na počítači."odpoví máma.,,Aha."chtěla jsem na ni zakřičet:,,A to mi nemůže jako pomoct?" ale AHA bude asi lepší.Potichu pláču.,,Proč?"říkám si v duchu.Máma zaslechne můj vzlyk,,Žaneto?ty brečíš?"zeptá se a otočí se na mě.,,Ne mami" a snažím se co nejrychleji si utřít slzy a vysmrkat se.,,Žaneto...ty mi lžeš!"to už jde ke mě a vlepí mi facku a pak ještě jednu a druhou a třetí.,,Ty mi lhát nebudeš!"zařve na mě a jde si na balkon zakouřit,samozřejmě si bere s sebu i mobil,aby to všechno mohla říct kamarádkám.
Rychle doskládám ponožky.Vůbec přes svoje uslzené oči nevidím.Tváře mě hoří.,,Žaneto,pořádně je tam dej!"zařve na mě bratr.Najednou slyším jak máma říka:,,Večeře!"Tomáš vystartuje.Já musím ještě poklidit všechny svoje,máminy a tátovy ponožky.Přijdu s pětiminutovým zpožděním .,,Omlouvám se,mu........!táta mě ale přeruší:,,Jo tak hvězda si myslí,že mi jsme z ní úplně paf..Žaneto...ještě jednou přijdeš na večeři pozdě,tak jseš bez večeře!" ,,Ano..omlouvám se."sedám si na svoje místa.Na večeři máme obložený talíř,ale zbylo na něm jenom malej kousek chleba a máslo...nic jiného.U jídla se mlčí.Když dojím chci se zvednout a odejít.,,Kampak mladá dámo?"zeptá se mě máma.,,Do pokoje."odpovím ,,Ne ne,nikam nepůjdeš,umyješ nádobí"!řekne matka
,,ale má ho umývat Tomáš!"snažím se bránit.,,No to teda nemá!Ty ho umyješ!"zařve po mě otec
Tak čekám až všichni dojí.Umyju nádobí..,,Žaneto!Jdi se vykoupat!"zařve na mě máma u umývání nádobí.Snažím se to domýt co nejrychleji.
Ve vaně si holím nohy.Jenže jak se snažím co nejrychleji omylem si oholím i kus kůže...krev se valí.Není to nepříjemné,je to takové....uklidňující...vysvobozující!Honem se to snažím opláchnout a zastavit krev.Vylézám z vany.Rychle se obleču.,,Žánétó!"zařve na mě máma.,,Ano?" ,,Vykliď pračku a pověs prádlo."Achjo...proč furt já?Tomáš je pořád na počítači dokonce má pořád ryfle.To já bych už byla určitě zmlácená.Když jsem vyklidila pračku.Šla jsem hledat žiletky.Pár holek od nás ze třídy se řezalo,většinou kvůli tomu,že je prý nechal nějakej kluk,aby na to zapomněly,aby si ulevily...Pomůže mi to?
Našla jsem je!Beru si jednu do svého pokoje.Sedám si na postel.Rozbaluju žiletku,jenže najednou mě vyruší:,,Žáánééétóó!"Ne...už to nesnesu...A říznu se do levé paže.Štípe to..moc to štípe...pálí to..a já ztrácím vědomí.Jediné co ještě vnímám jsou kroky,které směřují k mému pokoji...