Můj anděl
30. ledna 2010 v 19:30 | Lusia
|
Our Cullens' crew
Stejně jako Joannka :), jsem taky psala příbeh ... Dostala jsem svolení ho také zveřejnit ;-) Njn, můj opimizmus je jasně vsákl aji do psaní, páč něco tak krásné se asi ani nestává ... Jen v pohádkách nb v Twisáze ;o)
"Promiňte, musím jít," omluvila se rychle Eva a nechala Lauru a Matěje v kavárně. "No,"pronesl tiše Matěj. Matěj je Evy dlouholetý kamarád, stejně jako Laura, ale navzájem se znají pouze krátce. Ani jednomu se nechtělo odejít, ale stejně tak ani jeden nevěděl co říct. Laura opatrně začala: "Půjdeš?", doufala, že si to nevyloží špatně. "No," řekla Matěj a hlas mu přeskočil," myslel jsem, že by jsme mohly ještě chvilku posedět a lépe se poznat." Lauřin vnitřní hlas se zaradoval. " Jo, myslím, že je to dobrý nápad." Matěj objednal další kávu a začal se Laury vyptávat na její život, studium, koníčky... Laura mu odpovídala a Matěj jí na oplátku povídal něco o sobě. Čas rychle plynul a oni seděli v kavárně už téměř dvě hodiny. Laura se podívala na hodinky a Matěj se téměř úzkostlivě zeptal: " Musíš už jít?" Když Laura uviděla výraz v jeho tváři lehce se usmála a řekla: "Měla bych, chtěla jsem jít do kina na ten nový film, co dávají a začíná za pul hodiny...," nechala větu nedokončenou, čekala jak se Matěj zachová. "Aha, tak to bys měla jít, aby tvůj společník nečekal." odtušil smutně. "Nebude čekat, protože jdu sama." řekla a pak
se na chvíli odmlčela.
Ve vzduchu se vznášela otázka. "Nechtěl bys jít se mnou?" přerušila ticho znenadání Laura. Matěj se šťastně
usmál, " moc rád." - "Tak fajn, jdeme, abychom to stihli." Matěj spěšně zaplatil a oba se vydali vstříc společnému večeru. Do kina dorazili právě včas, ale jediná dvě místa vedle sebe byla dvojsedačka. Nechtěli sedět každý na jiném konci sálu a tak museli sedět v sedačce pro zamilované. Matěj pronesl něco ve smyslu, že vypadají jak zamilovaný pár, ale Laura byla tak ponořena do myšlenek o tom co to právě dělá, jak je možné, že jde na romantický slaďák s kámošem své nejlepší kamarádky. Přemítala, jestli se má cítit provinile nebo ne. Začátek filmu téměř nevnímala, ale když ucítila dotek Matějovi ruky na své, všechny pocity vinny ji opustili. Jak je to dlouho co se jí dotýkal kluk. A ještě k tomu tak krásný kluk jako je Matěj? Sice byla v kině tma, ale Laura dokázala jasně rozpoznat Matějovi hnědé oči. Oči, které se dokáží koukat tak něžně a mile, že má člověk pocit jako by se díval do očí boha. Rozpoznávala Matějovi jemně se vlnící vlasy, krásné, hnědé jako čokoláda, které svádí k pohlazení. Pohnula se na sedačce , aby se jí lépe sedělo a tím se dotkla Matějova pevného těla, cítila jeho svaly a mužnou postavu. Začala si představovat jaké by to bylo se o něj opřít, jako by Matěj četl její myšlenky si jí k sobě jemně a váhavě přitáhl. "Ach, jak krásný pocit," prolétlo Lauře hlavou a zachvěla se vzrušením. Matěj si myslel, že se Laura otřásla zimou a tak ji k sobě přimknul ještě pevněji. A tak Laura přestala vnímat film a začala se zaobírat svými fantaziemi. Ani Matěj nezůstal chladným, film co dávno přestal zajímat. Přemítal o tom jak se den ve znamení obyčejného setkání s oblíbenou kamarádkou změnil v příjemný večer s ještě příjemnější společností. Ani jeden by si snad nevšimli, že film skončil, kdyby se nerozsvítila světla. Oba oslepeni náhlým světlem i potlačovanou touhou se začali vracet ze svého virtuálního světa zpět do reality. Mlčky vyšli ze sálu. "Jak se ti líbil film," zeptal se Matěj, aby prolomil nepříjemné ticho. "Co mám říct? Nevím, protože jsem nedávala pozor? Nevím, protože jsem myslela jen na tvé doteky?" " Jo, byl fajn ," rozhodla se nakonec pro malou lež. "A tobě?" - " Taky," usmál se Matěj. Laura měla pocit, že se brzo začne červenat nebo blekotat nesmysli a tak raději řekla: "Už asi půjdu domů." - "Doprovodím tě, pokud tedy chceš?" zeptal se, se zájmem Matěj. "Jo, budu ráda," odpověděla mu úsměvem. Lauřin dům byl celkem vzdálený od centra města, městskou dopravou by u ní byli ve chvilce, ale oba věděli, že by celý večer ztratil kouzlo a tak se mlčky dohodli, že půjdou alejí. Hned u brány parku stál stánek se zmrzlinou. Byl krásný letní večer, na nebi zářili hvězdy a přímo pobízeli ke koupi sladké studené pochoutky. "Jakou máš ráda?"Laura se podívala na obrovský výběr zmrzliny. "Jak si má člověk vybrat? Má tolik možností...... no tak třeba jahodovou " - " fajn, já si dám čokoládovou..." Usmál se a podal jí kornout zmrzliny. Posadili se na lavičku, kde viděli na malé jezírko, ve kterém se třpytil odraz hvězd. "Máš zmrzlinu z belgické čokolády - pěkný" nadhodila Laura a snažila se nezašpinit od zmrzliny. "Chceš ochutnat?" zeptal se s šibalským úsměvem Matěj. Laura netušila proč, ale zdálo se jí, že v jeho odpověděli slyší dvojsmysl. A nemýlila se. Matěj si lekce smočil rty ve své zmrzlině a něžně Lauru políbil. "Ou," bylo vše co z Laury vypadlo, byla zaskočená a zároveň potěšená Matějovým jednáním. "Promiň, jestli jsem to přehnal." Laura chvíli nevěděla co má odpovědět, nakonec jen tiše hlesla: " To je dobrý." Mezitím zmrzlinu dojedli a pokračovali v cestě. Oba mlčeli. Najednou jako by Lauru někdo udeřil vyjekla strachy a hledala záchranu u Matěje v náruči. Zdroj Lauřina strachu byl v muži, který se náhle vynořil mezi stromy, když kolem nich procházel Matěj si instinktivně přitáhl Lauru těsněji do náručí. Mužova postava začala mizet ve tmě a Matěj stále šeptal Lauře tichounká slova útěchy. Když se Laura dostatečně uklidnila, pokračovali z cestě k jejímu domu. Cestou si povídali, aby Laura neděsila ticha, které jí přišlo tak děsivé. Před vstupními dveřmi se oba váhavě zastavili. "Tak krásné sny, můžu ti zítra zavolat?" začal Matěj. "Jo můžeš, ale víš no ... oni rodiče nejsou doma a já ... no asi si budeš myslet, že jsem histerka nebo tak, ale jak jsem se lekla toho chlapa... já se bojím, být doma sama,nešel by jsi se mnou aspoň chvíli nahoru?" zeptala se opatrně Laura a Matěj hned věděl, že i kdyby ho doma čekal zlatý důl neodešel by, protože takhle krásná tmavovlasá dívka, dnes nemůže zůstat sama. Ne, po tom co viděl, po její reakci na něco jen trochu děsivého. " Pro tebe cokoli"řekl Matěj a snažil se o co nejveselejší tón, aby se Laura co nejrychleji uvolnila. Laura pak spěšně odemkla dveře a bylo na ní znatelně vidět, jak je ráda, že je doma. Zavedla ho do kuchyně, která byla spojena s obývacím pokojem. "Máš hlad, žízeň, řekni si," pobízela ho. "Jestli máš nějakou minerálku, to bude stačit." - "Určitě? Řekni si na co máš chuť. Já jsem strašně ráda, že jsi tu se mnou, jinak nevím co bych dělala, " řekla s omluvným úsměvem a nalila mu minerálku do sklenice. "Nevadí, když si udělám čaj? Nebo chceš taky? Posad se do obýváku"-"Ne, nevadí. A nechci, děkuju, stačí mi ta minerálka." Vzal svou sklenici a odešel si sednou na pohovku. Laura se na něj zahleděla a vzpomněla si co cítila v kině, když se ho dotýkala. Vzpomněla jak se k němu tiskla před chvíli venku. Když se probrala se svých fantazií všimla si, že voda na čaj už je uvařená. " Proboha, jak dlouho jsem na něj zírala? Snad si toho nevšiml." říkala si v duchu. Koukla po očku na Matěje a nevylo na něm znát, že by si něčeho všiml, ale opak byl pravdou. Laura si vzala svůj hrníček a přisedla si k Matějovi na pohovku. Upila z čaje a položila si hrneček na stůj. Podívali si o obyčejných věcech a tom co mají rádi a tak. Pak se jejich pohledy střetly. On se díval do jejích tmavých očí a ona se zase utápěla v těch jeho. Tělem jé projela vlna vášně a touhy a v jeho očích spatřila chtíč. Dlouze se na sebe dívali a pak se Matěj pomalu váhavě k ní naklonil a letmo jí políbil. Nejprve pomalu, něžně jako by se bál, že jí ublížil, jako by byla motýl, kterého drží v dlani a bojí se, že mu ublíží. Ale jak mu Laura začala jeho polibky vracet začal jí líbal naléhavěji a vášnivěji. Najednou jako by měli pocit, že každá minuta má cenu zlata. .Ve víru vášně se sebe začali strhávat oblečení. Lauře se zrychlil dech a Matěj odtrhl svá ústa od jejích, aby se mohla nadechnout. Mezitím jo začal líbat po celém těle. Lauře se zdálo, že cítí jeho dotyky a polibky po celém těle. Ve vzduchu se vznášeno napětí okořeněné touhou. Oba byli téměř nazí, Laura si vychutnávala pocit dotýkat se jeho svalnatých paží a zad. Matěje její něžné doteky a laskání tak vzrušovaly, že se překulil na záda, aby Laura na něj seděla obkročmo a mohla se lépe věnovat jeho tělu. Začala ho líbat na víčka, krk, prsa a bříško ... Dál se neodvážila a Matěj pochopil její váhání a převalil se zpět, aby měl kontrolu nad situací. V jeho očích uviděla němou otázku: "Chceš to? Jsi připravena?" a ona, neschopna slova mu naléhavým polibkem odpověděla: "Ano." Laura předtím nic podobného nezažila a tak se trochu bála, ale Matějova zkušenost její obavy vymazala. Opatrně do ní vniknul, Laura ucítila slabou bolest, ale ta okamžitě zmizela a Laura se plně oddávala Matějovým dotekům a nádhernému pocitu spojených dvou těl. Vždy si představila jak musí být milování krásné, ale ani v nejkrásnějším snu nemohla prožít nic tak krásného. I Matěj si vychutnával slastné vzlétnutí do víru vášně, vzlétnutí do nebe rozkoší. Vznášeli se za rytmu milostných doteků a pak oba najednou vybuchli v extázi orgasmu. Na obláčku uspokojení se snesli zpět na zem. Laura se vyčerpaně na Matěje usmála, ten jí její usměv oplatil a začal jí slíbávat kapičky potu z celého těla. Oba pak uspokojeně usnuli. Druhý den ráno je probudilo slunce, které je lákalo svými paprsky zpodpeřin. Ale ani jen nechtěl odejít z blízkosti toho druhého. Leželi v polospánku vedle sebe ještě několik minut pak se k sobě přitiskli, potýkali se, líbali, až nakonec vše vyústilo v další milování. Oba unaveně, ale šťastně ulehli zpátky do peřin i přesto, že bylo téměř poledne. "Tý jo, to je hodin!" řekla Laura a začala se smát. "Čemu se směješ?" odvětil také se smíchem Matěj. "No, nikdy bych nevěřila co všechno zažiju během dne, který neměl být nijak zajímavý!" - "To já taky ne a nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled, ale tohle musí být láska na první pohled, protože jinak si to neumím vysvětlit." Laura nevěděla přesně jak si má jeho slova vyložit a tak se zeptala: "Takže tu dnešní noc bereš vážně? Nejsem ted pro tebe holka, kterou dostane každý?" Matěj na ní koukal jako na nesvéprávného člověka. Trvalo hodnou chvíli, než se zmohl na odpověď. "Samozřejmě, že minulou noc beru vážně! Jak jsi si mohla myslet, že tohle pro mě nic neznamená?! Znamenáš pro mě strašně moc, už včera večer, když jsi se bála toho chlápka věděl jsem, že patříme k sobě, že je mi souzeno, abych tě chránil. Prosím věř mi. Miluji tě!" Lauře se po tvářích začaly kutálet slzy. "Taky tě miluju! Moc! Ty jsi můj anděl strážný! Co jsem se na tebe načekala!" snažila se říct mezi vzlyky. Matěj jí vzal do náručí a začal něze kolébat… V ten okamžik si oba uvědomili, že to co mezi nimi je není žádná love story nebo jen dočasný vztah, ale že spolu už budou napořád.
JJ ä musim rict...ze se Lusince moooooooooooooooc povedla!!! :-*